Sitemap
    Facebook   Youtube    Instagram    Twitter    LinkedIn

Sociální podnikání a sociální inovace patří v současné době mezi často diskutovaná témata. Sociální podnikatelé a inovátoři mohou získat podporu od veřejné správy i od soukromého sektoru. Jak se však v nabídce těchto podpor orientovat? Jaké je jejich zaměření a jaké nároky kladou na své příjemce? A jsou tyto formy podpory vůbec racionální a dostatečné? Nejen na tyto otázky jsme hledali odpovědi u kulatého stolu, který proběhl 5. prosince loňského roku.

Uvedení do tématu se ujala Petra Francová, která se problematice sociálního podnikání věnuje již řadu let a je ředitelkou organizace P3 – People, Planet, Profit, o.p.s. Ocenila přínosy inkubačních a akceleračních programů, které v posledních letech vznikly z iniciativy různých soukromých či veřejných subjektů, nebo i díky jejich spolupráci. Poukázala však i na některé problémy a nedostatky, které podle ní brání plnému rozvinutí existujícího potenciálu sociálně inovativních přístupů a sociálního podnikání vůbec.

Podle Petry Francové u nás v první řadě chybí základní infrastruktura, jakýsi ekosystém na úrovni mikroregionů a obcí, o který by se mohli opřít lidé, kteří chtějí realizovat sociálně odpovědné aktivity, avšak jsou zatím na úplném začátku a mají o této oblasti jen mlhavé povědomí. V současnosti mohou podporu získat prakticky jen excelentní projekty, které jsou propracované a za nimiž stojí zkušené a motivované týmy realizátorů. Na tuto úroveň se však sociální inovátoři potřebují nějak dostat, k čemuž by jim měla být nabídnuta pomocná ruka. Navíc podle Francové existuje řada regionů, kde je jen velmi řídká síť neziskových organizací a dalších pomáhajících subjektů. Taková místa nepotřebují přímo excelentní projekty, spíše je důležité, aby se tam začalo vůbec něco dít.

Konkrétní výzvy na podporu sociálních inovací z Operačního programu Zaměstnanost poté představil Václav Lintymer z oddělení projektů sociálních inovací a mezinárodní spolupráce Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Výzvy jsou podle něj koncipovány tak, aby dokázaly pokrýt široké spektrum projektů. Brzy se tedy dočkáme titulu, z něhož budou podporovány projekty s potenciálem systémového dopadu (tady takové, které přinášejí šířeji použitelná řešení), jiná výzva bude naopak určena malým projektům (nápadům) a počítá se i s podporou řešení, která by umožnila vznik aplikací a informačních nástrojů, které by mohli využívat současní i budoucí realizátoři sociálně inovativních aktivit.

Podporovatele sociálních inovací ze soukromé sféry zastupoval Jan Bízik, který se jako koordinátor a komunitní manažer podílí na realizaci programu Laboratoř Nadace Vodafone. Tento inkubační a akcelerační program se soustředí na podporu sociálně-inovativních projektů, které využívají moderní technologie. Týmy vítězných projektů získávají podporu odborníků, přičemž cílem je dovést záměr až k vybudování udržitelného sociálního podniku. V minulosti pomohla Laboratoř Vodafone na svět takovým projektům, jakým je například aplikace Záchranka – tlačítko pomoci, prošly jí též známé portály Darujme.czDobrovolnik.cz.

Podle Jana Bízika je Laboratoř Vodafone odpovědí na poptávku sociálních inovátorů, kteří pro svoje nápady hledají pomoc zkušených odborníků. Účast v podobných programech může podle něj být pro budoucnost projektů rozhodující, na druhou stranu však realizátorům projektů může přinést i obrovskou zátěž – musí totiž investovat velké množství času i energie. Důraz je přitom kladen na udržitelnost projektů, což znamená, že plody jejich práce často využijí až jejich nástupci.

Pohled Jana Bízika podpořila i Ivana Štefková, která se v Impact Hub Praha podílí na realizaci akceleračního programu Edison. Prahy pro vstup do podpůrných programů jsou podle ní navíc nastaveny hodně vysoko a až 95 % projektů přes ně nemá šanci projít. Na jednu stanu je logické, že podporu získávají jen ti nejlepší, na druhou je však třeba klást si otázku, zda to nemůže vést k demotivaci řady lidí s dobrými nápady a zda tímto způsobem společnosti neuniká příliš velký potenciál.
Prostřednictvím další účastnice zazněl i hlas akademické sféry. Ladislava Zbiejczuk Suchá působí jako asistentka Kabinetu informačních studií a knihovnictví (KISK) Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Hostům představila projekt Knihovny pro komunity, který její pracoviště realizuje a jehož cílem je využít široké sítě knihoven, rozšířit jejich funkce a učinit z nich živá vzdělávací, kulturní, komunitní a kreativní centra – tedy i místa podpory sociálně prospěšných a inovativních aktivit. Zapojení sítě knihoven ocenili diskutující jako jeden z kroků k vybudování potřebné základní infrastruktury. Knihovny působí přímo v obcích či mikroregionech a lidé je dobře znají.

Další debata se soustředila na téma šíření povědomí o sociálním podnikání a vzdělávání v této oblasti. V posledních letech se na univerzitách a vysokých školách objevují předměty i celé obory zaměřené na sociální podnikání, studenti se mohou též zapojovat do nejrůznějších projektů. Podle diskutujících je však třeba s tématem sociálního podnikání pracovat už na základních a zejména středních školách (včetně učilišť). Akademická sféra by měla sloužit především jako místo pro diskuzi a zdroj nových idejí a přístupů, ze středních škol by ale měli vycházet absolventi s praktickými dovednostmi.

Celý průběh kulatého stolu a jeho kreativní atmosféru do jednoho článku shrnout nelze. Hlavním výstupem jsou však podněty, které jsme načerpali pro naši další práci. Uplatníme je například při připomínkování chystaného zákona o sociálním podnikání, jehož paragrafové znění by již brzy mělo být předloženo odborné veřejnosti.

Partneři

PARTNEŘI:  Grada logo-WK  WTF-webBlesk-avpo-webPR_klubgiving-tuesday-avpo-web OPZ-webLogo_VOSP_2011_BW bez-nazvu-1  logo-vzdelavani chytilova