Sitemap
    Facebook   Youtube    Instagram    Twitter    LinkedIn

Získávání peněz pro neziskovou organizaci není snadná práce. Fundraiser se často setkává s odmítnutím a musí být kreativní v hledání nových cest financování. Jak se vyrovnat s odmítnutím a jak neztratit motivaci? O zkušenosti se dělí konzultantka a lektorka pro neziskové organizace Zuzana Zděnková, která v AVPO ČR povede 26. března na toto téma workshop.

V souvislosti s fundraisingem se mluví převážně o motivaci dárců. Jaká ale musí být motivace samotného fundraisera?

Řekla bych: kdo chce zapalovat, musí sám hořet. Práce fundraisera je vlastně dost obdobná práci obchodního zástupce v soukromé sféře, i když se tohle přirovnání nebude mnoha lidem líbit. Nicméně ten člověk něco nabízí, vlastně něco prodává, navazuje partnerství a hledá cesty a individuální přístupy k jednotlivým zdrojům. Pokud se v té roli fundraiser necítí dobře, nemůže být pro potenciální dárce a partnery důvěryhodný. V nezisku se často stává, že zvláště v menších organizacích ta práce prostě na někoho zbyde, většinou ji dělá ředitel na nějaký menší úvazek vedle dalších čtyř rolí. To je realita. Může to fungovat, protože takový člověk ví o dané neziskovce skoro všechno, ale musí mu ta role sedět. Prvotní motivace pro fundraising by měla být nekrátkozraká snaha utvořit ten koláč financování z více zdrojů. Člověk by k tomu měl podle mě přistupovat tak, že fundraising je svým způsobem hra.

Co to znamená?

Že je potřeba brát ho trochu s odstupem. Člověk snadno zapadne do stereotypu, když už několik let píše podobné granty, a pak neumí svou organizaci prodat. Fundraising je ale vysoce kreativní činnost, měl by v ní být prvek hry. Na to je ale potřeba mnoho času, který dost neziskovek, jež jsou zavaleny jinou prací, nemají. Pak člověk položí jednoduchou otázku, jak by stručně popsali činnost svojí neziskovky někomu zcela mimo obor, a spousta z nich to nezvládne. Jsou zahlceni takovým tím „newspeakem“ žádostí či grantů a pak jsou nesrozumitelní. Proč bych jako dárce měla chtít dát své peníze někomu, kdo mi není schopný jednoduše vysvětlit, proč je po mně chce? Pokud se člověk v tomhle motá a opakuje pořád tytéž věty a naučené fráze, je nepřesvědčivý.

Což pak vede k neúspěchu a dozajista k frustraci.

Samozřejmě. Hodně potom záleží na tom, jaké jsou vztahy uvnitř organizace. Je skvělé, když mají lidé čas si spolu občas sednout a připomenout si, proč to vlastně dělají. Vztahy sice bývají v neziskovkách lidštější než v byznysu, ale lidé jsou zase často přetížení a finančně podhodnocení. Nedá se počítat s tím, že práce v nezisku je přece poslání, a tak to budu s láskou dělat až do důchodu. Je nebezpečné si s tímhle hrát. Je opravdu frustrující, když člověk píše už několikátý grant, absolvuje dvacátou schůzku a pořád nic. V nezisku často lidé pilně pracují, jsou vytížení, zkoušejí všemožné cesty financování a skáčou po všech příležitostech, které se jim naskytnou. Není od věci si občas zreflektovat svoje snažení a říct si, které cesty jsou pro tu konkrétní organizaci nejlepší. Být plně pracovně vytížen totiž ne vždycky znamená pracovat efektivně a smysluplně se zdroji – lidskými, a tím pádem i finančními.

Jak se vyrovnat s tím, že potenciální dárce či partner fundraisera odmítne?

Vím, že tohle se snadno řekne a hůře udělá, ale: brát to s lehkostí. Když mě někdo odmítne, neznamená to, že já svoji práci dělám špatně a že jsem příšerná. Samozřejmě je dobré uvažovat nad nějakou sebereflexí, ale je podle mě nutné si uvědomit, že i vztah fundraisera a potenciálního dárce je vztah jako každý jiný – vyvíjí se. Pokud mi teď někdo řekne ne, neznamená to definitivní ne. Třeba teď jenom můj návrh nezapadá do plánu firmy pro letošní rok. Já mám zkušenosti i z druhé strany, hodnotím granty pro magistrát v sociální oblasti. Těch žádostí na podobné téma chodí několik a já prostě nemohu vyhovět všem. Takže když někoho odmítnu, neznamená to, že si myslím, že je ta neziskovka podvodná nebo že svou práci dělá špatně. Hodnotitel vždycky posuzuje širší kontext, jaká je nabídka, využitelnost služby, někdo má výhodu díky dlouholetým zkušenostem. To všechno se odrazí, včetně třeba chaotických či zastaralých informací na webu – ačkoli to nemusí vůbec nic znamenat, prostě to nepůsobí dobře.

Jaké jsou vůbec vaše zkušenosti s fundraisingem?

Já nejsem ten typ, kterému by bylo příjemné chodit oslovovat cizí lidi, a tak se spíš věnuji fundraisingu projektového charakteru. Píšu granty od těch maličkých na městské části až po ty do evropských fondů, baví mě hrát si se slovy a hledat cesty, jak komunikovat různými způsoby s různými příjemci. Věnuji se tomu i na kurzu, který vedu: jak a čím oslovit kterou cílovou skupinu. Díky zkušenostem, jež mám z různých neziskovek, například z hodnocení pro AVPO ČR a Značku spolehlivosti nebo z akceleračních programů Impact Hub, cítím určitý odstup. Dívám se neziskovkám pod pokličku a vidím, že právě často ten jim chybí. Snažím se i s tímhle organizacím pomáhat. Kurzy dělám hodně individuálně, jsem ráda, když si pak účastníci mohou sdělovat svoje zkušenosti a podpořit se navzájem ve svém nelehkém snažení.

Zaujalo vás téma? Přijďte na workshop Zuzany Zděnkové s názvem Motivace fundraisera a vyrovnávání se s odmítnutím, který pořádá AVPO ČR 26. března 2019.

Partneři

PARTNEŘI:  Grada logo-WK  WTF-webBlesk-avpo-webPR_klubgiving-tuesday-avpo-web OPZ-webLogo_VOSP_2011_BW bez-nazvu-1  logo-vzdelavani chytilova