Alienum phaedrum torquatos nec eu, vis detraxit periculis ex, nihil expetendis in mei. Mei an pericula euripidis, hinc partem.

Rozhovor s Markem Bendou

Marek Benda: Vybudovat vztahy trvá mnoho let, asi tak 30
Celkem 105 tisíc kusů roušek v celkové hodnotě cca 1,2 milionu korun převzali zástupci Asociace veřejně prospěšných organizací ČR pro své členské organizace pracující v sociální a zdravotní oblasti. Dar poskytla Tchajpejská hospodářská a kulturní kancelář a jeho předání členům AVPO ČR zprostředkoval poslanec Marek Benda, který je dlouholetým podporovatelem česko-tchajwanských vztahů.

Ochranných pomůcek je stále nedostatek, co Vás vedlo dar zprostředkovat právě členům Asociace veřejně prospěšných organizací ČR?
Konzultoval jsem nabídku daru s Lenkou Kohoutovou, která je pro mě vždy první volbou, pokud potřebuji něco vědět v sociální oblasti. Veřejné zdravotnictví vypadalo už saturované. Lenka Kohoutová mi poradila AVPO ČR, což se mi jevilo jako dobrý nápad.

Dostáváme darem 105 000 ks roušek, které jsou dnes na trhu v hodnotě cca 1,2 mil Kč – jak dlouho trvá takový dar domluvit?
To je složité. Domluvit dar od Tchajpejské hospodářské a kulturní kanceláře trvalo pár dní, protože to bylo jejich rozhodnutí, že chtějí pomoci nějakému subjektu v České republice. Stejně jako již učinili v době nejsilnější krize prostřednictvím PSP ČR pro Nemocnici pod Petřínem. Vybudovat vztahy s Tchajwanem, abych to byl já, na koho se obrátí se žádostí o doporučení, kam darovat, trvá mnoho let. Asi tak 30. Vztahy zahajoval už můj táta Václav, který jim pomáhal s otevřením první kanceláře v tehdejším Československu hned po roce 1989.

Kdo uhradil dopravu do ČR?
THKK v Praze si zakládá na skutečnosti, že jejich dary jsou skutečně dary a nikoli dodávky předraženého (a někdy i nekvalitního) materiálu, který si ještě musí stát dopravit sám, jako tomu bylo v případě pevninské Číny. Takže dopravu samozřejmě hradila tchajwanská strana.

Co byste vzkázal poskytovatelům sociálních a zdravotních služeb?
Děkuji za vše, co pro společnost i každého jednotlivého člověka děláte. A to nejen v době „čínské chřipky“ (i když si jsem vědom, jak to bylo těžké, bratr dělá ředitele domova pro seniory Nová Slunečnice, takže jsem viděl zblízka celotýdenní služby, uzavření v areálu, shánění pomůcek a další starosti), ale právě i v obyčejných časech. Je mi jasné, jak složitá a emocionálně vyčerpávající práce je právě péče o nemocné, nemohoucí nebo prostě již jen životem unavené spoluobčany.

Mějte krásné dny Marek Benda