Alienum phaedrum torquatos nec eu, vis detraxit periculis ex, nihil expetendis in mei. Mei an pericula euripidis, hinc partem.

#MytyoNezisku č.1 „Neziskovka nesmí mít zisk“ – Co my na to?

Petr Vít: Když neziskovka vytvoří zisk, je to jedině správně

Neziskový sektor je velmi náchylný na tvorbu mýtů. Je složitý a veřejnost mu nerozumí. Navíc je plný nesrozumitelných výrazů jako zisk – nezisk – dotace – charita. Lidé, kteří se v neziskovém světě pohybují, vysypou nejčastější mýty z rukávu raz dva. Svůj oblíbený mýtus má i právník, expert na neziskový sektor Petr Vít.

Nejvíce mýtů se týká financování, zaměstnávání a transparentnosti. Který máte nejraději Vy?

Mýtů je opravdu mnoho, můj nejoblíbenější je, že nezisková organizace nesmí mít zisk. Ve skutečnosti to je přesně naopak. Úspěšná nezisková organizace je ta, která dokáže sehnat nebo vydělat tolik peněz, aby mohla mít zisk, který vrátí zpátky do své činnosti. Definice říká: Nezisková organizace je taková organizace, která není založená nebo zřízená proto, aby vytvářela zisk, ale proto, aby sloužila veřejnému dobru. A když vedle toho dokáže zisk vytvořit, je to jedině správně.

Takže se dá v nezisku zbohatnout?

Všude, takže i v  nezisku se dá zbohatnout, ale tam nejspíš jen nepoctivě. Poctivou prací pro veřejné blaho opravdu zbohatnout nelze.

Pomáháte zakládat neziskovky, kolik jste jich už založil?

Nikdy jsem to nepočítal, budou to určitě stovky. Nejjednodušší na založení je stále spolek, kde v zásadě stačí 3 osoby, které se shodnou na obsahu stanov. Když už chce někdo organizaci založit, měl by vědět, co chce dělat a jak. Podle činnosti je potřeba určit ideální právní formu organizace. Dále zvážit zdroje finanční a lidské. Například k založení nadace je potřeba půl milionu korun. K založení nadačního fondu zase minimálně 3–4 osoby do jeho orgánů. Technicky vzato je nemožné, aby jedinec organizaci založil sám.

Neziskovky by měly být transparentní, ale co to vlastně znamená? Stačí sdílet informace na sociálních sítích?

Transparentnost je dost diskutabilní pojem. Být transparentní znamená, že je do mě vidět. Všichni vidí, co dělám, jak funguji, jak nakládám s penězi a – co je podle mne možná ještě důležitější – věří tomu, že to, co vidí, odpovídá realitě. Protože transparentnost není obtížné předstírat. Jde o vztah založený na důvěře.

Výroční zprávy a údaje zveřejněné ve veřejném rejstříku nejsou tedy zbytečné. Když soud dokumenty přijme a zveřejní, je po starostech a organizace má vše v pořádku, má splněno?

Kdepak. Toto je opět jeden z velkých mýtů. Objevuje se zejména u spolků. Dám příklad: pošlu listinu do veřejného rejstříku, třeba nové stanovy. Rejstřík ty stanovy založí, zveřejní je ve sbírce listin a já mám uklidňující pocit, že to znamená, že stanovy jsou v pořádku. Právě toto je opravdu blud.

Ve skutečnosti soud pouze ověřuje, zda obsah listiny odpovídá obsahu návrhu na zápis. Čili jestliže navrhuji změnu sídla a názvu organizace, tak soud se pouze podívá, jestli je ve stanovách správně sídlo, název a zdali stanovy splňují základní náležitosti spolku podle zákona. Čili jestli tam je např. účel spolku, sídlo spolku, případná vedlejší hospodářská činnost, jsou-li tam práva a povinnosti členů, ale věcně se stanovami dál nezabývá. Rozhodně tím, že soud nějakou listinu akceptuje, nedává potvrzení, že je listina správná.