Seznam vydaných mýtů:
Založení neziskovky opravdu nestačí. Neziskové organizace vznikají za účelem provozování obecně prospěšných aktivit, které bývají nevýdělečné a jsou často hrazeny z různých dotací nebo grantů. Zároveň je faktem, že neziskové organizace suplují roli státu a kompenzují činnosti a aktivity, které jsou ve společnosti třeba. Typickým příkladem jsou sociální služby, které si stát, potažmo kraje objednávají mj. i u neziskových organizací (poskytovatelů sociálních služeb) a za jejichž realizaci jim i platí – tomu říkáme dotace na sociální služby.
Mnohem spíše je o partnerství, o nabídce spolupráce, o hledání možností vzájemného propojení mezi neziskovkou a firmou či jednotlivcem. Ve chvíli, kdy jdu na schůzku s dárcem v roli prosebníka, naopak svoji šanci uspět výrazně snižuji. Ve chvíli, kdy jdu na schůzku jako partner, který nabízí prostor pro spolupráci, jsem ve zcela jiné energii, která pravděpodobně ponese jiné výsledky.
Každý má něco, o co nechce přijít Opravdu hackeři útočí jen na státní správu, ministerstva, jaderné elektrárny, nebo nemocnice? Ne, ale často si je vybírají, protože pokus o jejich napadení, jim přinese medializaci, slávu a často i nemalé peníze. Cílem napadení nemusí být vždy jen smazání nebo zablokování dokumentů (ransomware).
Realita je jiná. Neziskovky nemají zisk, takže jsou logicky neustále ve ztrátě. Přesto nekrachují. Asi to znamená, že za ně ty ztráty vždycky někdo zaplatí. Zní to logicky? Možná ano. Ovšem realita je jiná. Neziskovky musí z dlouhodobého pohledu hospodařit tak, aby se pohybovaly kolem takzvané černé nuly.
Nikoliv… Sny a přání jsou krásné. Veřejná sbírka má jasná pravidla a řídí se zákonem č. 117/2001 Sb. o veřejných sbírkách. Založit ji může pouze právnická osoba. Sbírka musí mít jasný a předem stanovený konkrétní veřejně prospěšný účel.
Transparentní účet v žádném případě neznamená, že jsou vámi poslané peníze v bezpečí. Takový účet si může založit kdokoliv. Jak s penězi vlastník účtu naloží, se už nemusíte nikdy dozvědět. Neposílejte peníze na transparentní účty, pokud nejsou zastřešeny důvěryhodnou a prověřenou organizací.
Služby a produkty neziskovek jsou někdy pro jejich uživatele skutečně zadarmo. To však nic nemění na tom, že i tak mají svoji cenu, kterou musí někdo zaplatit. Způsoby placení jsou přitom různé. Může jít o peníze od dárců nebo dotační prostředky. V jiných případech jsou těmi „platícími“ dobrovolníci, kteří přispívají hodnotou své práce.
Neziskový sektor je obrovský a pestrý. Jeho součástí jsou různé typy organizací včetně zájmově zaměřených spolků. Právě různé zájmové spolky tvoří zdaleka největší část našeho neziskového sektoru (možná až 90 %). Kromě dobrovolných hasičů se jedná například o sdružení rybářů, včelařů, sportovní kluby nebo okrašlovací spolky.
Nezisková organizace je právnická osoba jako každá jiná a vztahují se na ní úplně stejné daňové zákony jako se vztahují na všechny ostatní právnické osoby, ať už to jsou různé korporace nebo další entity. Daně samozřejmě za určitých podmínek platí a každá neziskovka by měla vědět za jakých podmínek daně platit má.
Kde jsou všechny ty neziskovky? Proč nepomáhají, když by mohly být konečně užitečné? Takové otázky se skutečně objevovaly. Neuváženě se v podobném duchu vyslovil i pan předseda vlády, nutno dodat, že se za to omluvil. Neziskovky jsou ve skutečnost od začátku koronakrize v první linii. Mnohé z nich se proměnily v krejčovské dílny, kde se šijí roušky.
Peníze mezi potřebné rozděluje opravdu jen malá část neziskovek. Daleko více je takových, které za ně zabezpečují různé služby. K čemu by byly potřebným peníze, kdyby se o ně neměl kdo postarat?
Některé neziskovky kolem sebe šíří auru úspěchu. Na první pohled je zřejmé, že se jim daří. Lidé jsou z jejich práce nadšení, potkáte tam dobře naladěné a motivované zaměstnance, mluví o nich známí lidé, objevují se v médiích … Jednoho to svádí, aby si řekl, že tady jeho pomoc není potřeba a začal se rozhlížet jinde.
Když věci doslouží nám, neznamená to, že se už nedají použít. Oblečení, knihy, elektronika… to všechno a spousta dalších věcí může najít nové majitele prostřednictvím charitativních obchodů. Má to však jedno velké ALE. Darované věci musí být čisté a funkční.
Právo plést se do politiky máme naštěstí všichni, neziskovky nevyjímaje. Zvláštní skupinu neziskovek prý tvoří tzv. politické neziskovky. Je to hotový mor. Nikdo je nevolil, ale ony dělají politiku a ohrožují tím demokracii. Navíc takto záškodničí za státní peníze. Tak to alespoň říkají někteří politici a komentátoři.
A že se s ním při pohovorech setkávají často! Slyší je z úst kandidátů, kteří jako motivaci uvádějí, že si chtějí „odpočinout od práce v korporátu, kde je to stres, člověk dělá tři věci najednou a ani neví proč“.
Ano, i v neziskovce je normální dostávat za práci odměnu. Tento častý mýtus vychází z představy, že pracovat pro neziskovku přece není běžná práce, je to jen takový koníček.
Neziskovka by měla mít různé zdroje financí. Jde o zajištění pestrosti a stability financování a nezávislosti na jediném zdroji. Některé organizace získávají firemní dary, jiné oslovují individuální dárce – občany, řada z nich píše žádosti o granty na konkrétní projekty a pouze některé mají možnost žádat o dotace na poskytované služby z veřejných zdrojů – obcí, krajů, ministerstev.
Začít spontánně vybírat peníze na dobrou věc je možné a chvályhodné, nicméně je potřeba vědět, jak na to. Otevřít transparentní účet a připravit výzvu k darování nestačí. Ve chvíli, kdy začnu tímto způsobem finance vybírat, se mohu podle právníka Petra Víta dostat do problémů s více věcmi.
To skutečně není přímá cesta k financím. Založit jednu z právních forem neziskového / občanského sektoru není v České republice náročné, postup se pochopitelně řídí příslušnou legislativou.
Neziskový sektor je velmi náchylný na tvorbu mýtů. Je složitý a veřejnost mu nerozumí. Navíc je plný nesrozumitelných výrazů jako zisk – nezisk – dotace – charita.
